Vzpomínáte si, jak jste nesnášeli, když vás buzerovali a poučovali rodiče? (Zřejmě to dělají dodnes.) Vadilo vám to? Jak se tváří vševědoucně a povýšeně? Jak musí každou vaši chybu komentovat, zdůraznit, co jste podělali a co jste měli udělat jinak? Počkejte až si pořídíte děti! Když vás takhle péruje tříletý smrádě, má to mnohem větší grády.
Co si dáme k obědu? Dneska (opět) rezignuju na zdravou stravu a výživové tabulky. Bude krupice. Takže co dělat? Dát kastrolek s mlékem na plotnu a jít dělat něco úplně jiného. Jelikož mám paměť akvarijní rybičky a neudržím myšlenku dýl než 2 vteřiny, přemýšlím po chvíli, co je to za divný zvuk. Nakonec mi přeci jen dojde, že je to to mléko na plotně. Sakra!
"Mamííí, co to je?" panikaří Mimi.
"Mlíko mi uteklo z hrnce a teď se pálí," přiznávám.
"To smrdí, tady hořelo, tady hořelo!" vykřikuje Mimi.
"Nehořelo! A hlavně to nikde neříkej, že tady hořelo! To bylo jenom mlíko!" Jo, jsou celý po mně, ochotně vypráví každýmu všechno. VŠECHNO!
Mimi se jde podívat, jak teda dělám tu krupici a sakruju u toho. "To se ti moc nepovedlo. Mělas to hlídat! Myslím, že ti to zase uteče. To vaříš v tomhle hrnci? Měla sis vzít větší." Chrlí Mimi jednu větu za druhou a já jenom víc a víc žasnu, kde je všechny vzala. Chvíli váhám, jestli se smát nebo mrštit kastrolkem do dřezu a namíchat si radši mojito. Pak mi dojde, ze nemám žádné ingredience na mojito.
"Fakt se ti to moc nepovedlo," dodá Mimi se znatelným despektem. Přesto si vezme lžičku a dochází ke stolu, odkud mě popohání, kdy už to budeeee.
Po vlně motivačních výkřiků své dcery naředím tu tuhou sračku, co jsem vytvořila, dalším mlíkem a naleju to na talíře.
Dneska si na to dám aspoň půlku Mimina čokoládovýho velikonočního zajíčka!!! Cha!
